Dnes jsem si přečetl článek od @kytka. Pod ním jsem narazil na komentář od @ritxi, že lidé nejsou spokojeni s tím, co mají a pak komentář od @bucipuci, že kdybychom byli spokojeni se vším tím, co máme, tak bychom ještě byli na stromech :)
Oba mají velkou pravdu. @ritxi poukazuje na věčné nespokojence a remcaly, kteří si neváží toho, co mají a neustále si stěžují. Také poukazuje na chamtivce, kteří se bezhlavě ženou za penězi, mocí, úspěchem a kariérou.
Obojí není dobré.
@bucipuci ukazuje na nespokojenost, která je jedním z hlavních motorů lidského pokroku a vývoje. Ano, pokud bychom byli se vším spokojeni, nikdy se v životě neposuneme dále. Ustrneme na dosaženém stupni vývoje, zakrníme a nebudeme žít, budeme jen existovat.
Cestu vidím někde uprostřed. Jako ostatně se vším. Všeho s mírou. Zlatou střední cestu.
Neřekl bych, že máme být se vším, co máme, být spokojení. Měli bychom si však vážit toho, co máme. A je toho hodně. I kdybychom měli jen holý život, je to obrovský dar. Buďme za to vděční a pokorně to přijměme.
Být nespokojený přece neznamená nebýt šťastný. Vždyť i ta cesta k té vysněné dokonalosti nám přináší radost. Drobné krůčky, ze kterých se radujeme, když se nám daří se zlepšovat, pokračovat v naší cestě, nám přispívají ke spokojenému životu.
Je potřeba nehnat se za každou cenu k nějakému snu a obětovat mu svůj život.
Když pak sen nepřijde, máme pocit, že náš život byl promarněný a zbytečný.
Je potřeba najít tu cestu. Jako když jdeme na výlet. Kolem cesty je plno krásných míst, památek, příroda, slunce nám svítí a vidíme okolo krásné květiny. Potkáváme ostatní poutníky, od nichž se můžeme mnohému naučit.
A teď si představte, že bychom cestou měli zavřené oči a hnali se jen k cíli, k pyšnému hradu na jejím konci, který chceme navštívit za každou cenu.
Když bychom pak k němu došli a narazili na zavřenou bránu, byli bychom zoufalí. Co teď? Cestu už jsme prošli a cíl nikde.
Pokud si však vychutnáváme i cestu, můžeme říct, že jsme nežili zbytečně.
A pokud bude na jejím konci hrad otevřený, bude to krása.
Někdo nemá to štěstí, že přijde na hrad a je mu otevřeno. Každý si však může vychutnat tu nádhernou cestu k němu.
Každý má tu možnost. Nežít zbytečně.
