Před několika dny jsem si cosi objednal v jednom nejmenovaném e-shopu. Pro vyzvednutí objednávky jsem zvolil osobní odběr v Plzni.
To jsem ještě netušil, kde přesně to odběrové místo v Plzni najdu. Jak jsem zjistil po krátkém chatu s pracovnicí e-shopu, výdejní místo je ve velkoskladu v Plzni-Křimicích v areálu bývalého JZD na kopci zvaném Hornička.
Tento klasický kopec jsem v dobách, kdy JZD ještě fungovalo, vyjížděl na tříkolečkové Libertě za mohutného funění a páčení za „berany“. Byla to fuška.
Dnes jsem společně s @garygeo1 dojel na místo s MHD. Vystoupili jsme na konečné autobusů u železničního viaduktu v místě s příznačným názvem Dolov.
Po vyšplhání z Dolova na Horničku jsme se ocitli u kostelíka Narození Panny Marie.
Původní kapli zde založil roku 1646 Jan Jindřich Strojetický ze Strojetic, který se oženil s Voršilou z Vrtby. Manželku ztratil roku 1624, on sám zemřel v roce 1648 bez dědice.
Panství po jeho smrti a tudíž i kaple přešla po jeho smrti do majetku šlechtického rodu Vrtbů.
Za Vrtbů se dočkala Hornička rozšíření a přestavby na malý kostel podle návrhu architekta F. M. Kaňky.
V 19. století, v roce 1830, zemřel poslední z rodu Vrtbů, František Josef. Své panství odkázal knížeti Janu Karlovi z Lobkowicz.
Ten přizpůsobil v roce 1846 podzemí kostela na rodovou hrobku.
Do této hrobky můžeme nahlédnout okénky u paty obvodového zdiva kostelíka, když se zde konají mše nebo jiné akce a branka v bývalé hřbitovní zdi je otevřená.
Jako kluk jsem do tajemné krypty rád nahlížel. V některých okénkách byly vidět i části honosných dřevěných a kovových rakví. Z okének stoupal mrazivý, ledový vzduch, který byl cítit vlhkostí a starobou…
Poslední pohřeb se v této kryptě konal roku 2008, kdy zemřela kněžna Gabriela z Lobkowicz.
Kostel opravil počátkem devadesátých let Ing. Jaroslav Lobkowicz, restituent panství a toho času poslanec parlamentu ČR.
Ano, je to syn Jaroslava Claude Lobkowicze, toho času cestáře státní správy silnic… Toho cestáře, jemuž komunistický režim zabavil Křimické panství i zámek a on s důstojností šlechtice dláždil silnice…
Jako kdyby právě o něm byl český text písně „Cestář“
Na průčelí kostela najdeme rodové heslo Lobkowiczů, kteří mají jako jediní své rodové heslo v češtině… POPEL JSEM BYL, POPEL JSEM, POPEL I BUDU.
Za kostelíkem se v současné době nalézá velký areál bývalého JZD. V současnosti zde sídlí plno firem a velkoskladů.
Do jedné takové instituce jsem zašel. Byla zhruba v místech, kde jsem před lety odevzdával své vysloužilé kolo pro Africké děti.
Zásilku jsem si vyzvedl a pokračovali jsme zpět na autobus. Jel nám až za půl hodiny.
Využili jsme tento čas k procházce okolo místního zámku. Prošli jsme Křimicemi okolo tohoto kruhového objezdu. Vévodí mu veliká hlávka zelí jako součást znaku Křimic, nyní plzeňského obvodu č.5.
Křimické kysané zelí je proslulé svou kvalitou a chutí. Najdeme ho všude na okolních polích, ležících v úrodných nivách řeky Mže. Každoročně se tu konají i známé Slavnosti zelí, kde můžete tento lahodný pokrm ochutnat a vyzkoušet si, jak se zelí šlape.
Je to ostuda, ale ještě jsem tento osobně festival nenavštívil…
Za kruhovým objezdem je to jen kousek k zámku. Zámek samotný je nepřístupný. Prochází postupnou obnovou. Můžeme se podívat jen do anglického parku.
Tolik času ale bohužel dnes nemáme. Prohlédneme si alespoň průčelí zámku.
Zámek stojí v čele podlouhlého náměstíčka. Na jeho ohradní zdi najdeme cenné barokní sochy od Lazara Widmana. Tento významný umělec vytvořil i monumentální jezdeckou sochu sv. Jiří z roku 1732, kterou bohužel nevidíme, neboť je už od sedmdesátých let schována v nevzhledném dřevěném bednění.
Dosud v něm čeká na svoji rekonstrukci…
Na původním místě zámku stávala v polovině 13. století tvrz vystavěná Drslavici.
Za Františka Václava z Vrtby, prošla tvrz v roce 1732 přestavbou na barokní zámek. Vrtbové vlastnili zámek do roku 1830, přičemž v letech 1811–1812 prošel přestavbou v duchu empíru s klasicistní fasádou.
Autorem plánů barokní stavby byl patrně František Maxmilián Kaňka, architektem empírové přestavby byl František Ignác Prée. V roce 1830 panství zdědil kníže Jan Karel z Lobkovic a v držení Lobkoviců zůstal do roku 1948, kdy jim byl znárodněn.
Po znárodnění v zámku sídlil internát Plzeňské Škodovky. Od roku 1965 byl zámek v majetku Domovů mládeže v Plzni a od roku 1974 v něm byl depozitář Západočeského muzea. Ani jeden z majitelů se však o zámek prakticky nestaral a tak panství pustlo a stavby chátraly.
V roce 1994 byl majetek v restituci navrácen Lobkowiczům.
Máme ještě pár minut do odjezdu autobusu. Podíváme se ještě k řece Mži. Prohlédneme si zde mohutné základy zámku, pocházející ještě z původního zdiva drslavické tvrze. Nechybí tu ani zajímavé odvodňovací štoly.
Zámek leží v bezprostřední blízkosti řeky Mže. Najdeme tu bývalý mlýnský náhon s unikátním stavitelným Záhorského jezem a novodobý ostrov s minigolfem a restaurací.
V blízkosti starých zámeckých zdí se však zastavil čas. Již jako kluk jsem zde obdivoval tajemná hluboká sklepení a staré štoly vedoucí do nitra starých zdí.
Vrátíme se společně na zastávku autobusu. Nedaleko si ještě prohlédneme krásné sousoší Piety pocházející z doby před rokem 1750. Jeho autor je opět Lazar Widman.
Na čtvercovém soklu na ní najdeme u paty kříže sedící Pannu Marii s mrtvým Kristem v klíně.
Horní část sochy pak tvoří mohutný kříž s přehozenou drapérií a třemi truchlícími andílky.
Ale co to? @garygeo1 už na mě mává. Autobus právě přijíždí…
Doufám, že se vám naše procházka po Křimicích líbila. Památky Křimic vám představím blížeji v některém z mých příštích postů.