On an afternoon walk with Ashley, I went, as usual, to a nearby pond. We stood for a while watching the ducks on the water.
At one point it seemed to me that I heard a sigh. Ignoring this, I kept watching the ducks. The sigh came again. I turned my head to the sound and searched for what it might be. Next to me lay on the side, leaning against the pier, boat. The sigh came from him.
"Is it that you're sighing and looking so unhappy?"
“I don't like the way I lie here. I'd rather be on the water. ”
"And would the water make you smile?"
"Of course. I'm built for water. When I am on the water, I will smile at the world like that. ”
Unfortunately, I could not fulfill his wish. He has no choice but to wait for the warm spring. I soothed him for a while and when he calmed down, Ashley and I went on a walk :-).
Na odpolední procházce s Ashleym jsem šel, jako obvykle, kolem sousedního rybníka. Zůstali jsme chvíli stát u mola a pozorovali spolu kachny na hladině.
V jednu chvíli se mi zdálo, že jsem zaslechl nějaký povzdech. Nevěnoval jsem tomu pozornost a dál sledoval kachny. Povzdech se ozval znovu. Otočil jsem za zvukem hlavu a pátral, co to může být. Hned vedle mne ležela na boku, opřená o molo, pramice. Ten povzdech pocházel od ní.
„Copak se děje, že tak vzdycháš a tváříš se tak nešťastně?“
„Nelíbí se mi, jak tady ležím. Raději bych byla na vodě.“
„A voda by ti vyloudila na tváři úsměv?“
„Samozřejmě. Jsem stavěná pro vodu. Když budu na vodě, budu se na svět taaaakhle usmívat.“
Bohužel, nemohl jsem její přání splnit. Nezbývá ji, než počkat na teplé jaro. Chvíli jsem ji konejšil a když se uklidnila, pokračovali jsme s Ashleym v procházce :-).
