(foto Táta. Začínám rozmíchávat bílek s cukrem. Co zbude, vylížu. Ale máma to nesmí vidět. Syrová vejce. Jsou ale docela dobrá. Včera jsem dojedl zbytek syrového těsta na perníčky. A nic mi nebylo!)
Každé Vánoce se říkáme, že na ty příští už nebudeme péct. Protože jsme tlustý. Všichni. Já, táta, máma... Měřím 157 a vážím 57kg. Rodiče jsou na tom ještě hůř.
Ale jak se Vánoce blíží, maminka začíná nakupovat cukr, máslo... Že prý to bylo ve slevě. Ale já ji mám prokouknutou!
Takže první neděle adventní. Včera jsme pekli, dneska zdobím. Perníčky. Ty já rád. Jím. Zdobení je hrozná votročina.
Mám našlehaný bílek a různé cukrářské ozdoby. Takovéhle plechy máme tři. Něco vezmu na besídku do školy. Pokud bude. Myslím, že nebude... Covid. Aspoň zbude víc na mě.
No a teď strčíme perníčky do uzavřené nádoby. A až do Vánoc budu chodit kontrolovat, jestli mi na ně někdo nechodí. A vždycky, když to budu kontrolovat, tak musím ochutnat, jestli se nekazí a jestli už jsou správně měkké. A pořád jich ubývá. Asi mi na ně někdo chodí...
Příští víkend nás čekají vanilkové rohlíčky.