Tak tenhle krasavec už nežije asi v žádném našem městě.
Tedy až na obec Mokrouše nedaleko Rokycan, tam slouží jako automat na pitnou vodu :)
Co jsme se do něho v mládí nabouchali, aby nám vydal neprávem "sežrané" mince.
Člověk do něho napřed házel korunu, pak i pěti a pak deset a dvanáct.
Tenhle už byl modernizovaný přídavným displejem. Ty nejstarší displej neměly a člověk jim musel věřit. Hlavně té žárovce nebo později ledce, která indikovala stav "online"
Jednou jsme s bratrem chtěli jet tramvají. Hodili jsme desetikorunu do automatu a nic. Jen to zachrastilo a automat jízdenku nevydal.
Mačkali jsme mohutné tlačítko STORNO jako diví. A nic. Automat byl jako pevnost.
Bratr začal do automatu bouchat pěstí, což byla tenkrát běžná praxe, pokud člověk nechtěl přijít o peníze.
Zastavil se u nás nějaký starší pán. Čekal jsem, že nás seřve, co to s tím automatem děláme.
Kdepak. Pán přistoupil a uštědřil automatu pořádnou ránu z boku. Mince vypadla do okénka.
"To musíte bouchat ze strany, zepředu to nefunguje!" Poučil nás pán.
Zůstali jsme stát s otevřenými ústy.
Automaty zakrátko zmizely a nahradily je novější typy.
Od té doby už jsme si nikdy nezabouchali...
Za pár let už zmizely z plzeňských ulic veškeré automaty na jízdenky. Lístky si koupíme už jen ve vozech z moderních terminálů, v trafikách, pomocí SMS či u řidiče.
Automaty se nám už asi nikdy nevrátí...